K nálezu tohoto materiálu až z dalekého vesmíru se váže příběh pana Vladislava Kellersteina, který výpravu za hledáním meteoritu uskutečnil.

Jak sám pan Kellerstein přiznal, na výpravu za hledáním meteoritů se vydal zcela neplánovaně, a to díky svému kamarádovi ze základní školy. Slovo dalo slovo a dne 25. července 2015 vyrazili s partou na cestu dlouhou 2900 km směr Laponsko. Příběh začíná…

První zastávka byla ve vesničce Kytky, kde je v tomto ročním období až 20 hodin slunečního svitu. Další dny jsme s kamarádem Jirkou, Mirkem a jeho přítelkyní Katkou prozkoumávali oblast.

Další den jsme našli novou louku (tedy vykácenou část lesa s vysázenými stromky) a proto se zde dá chodit s detektorem. Jen pro představu, louka měla asi 1 km na 1 km a rám detektoru má 2×2 m, tak nás čeká více jak 500 km chůze. Nikdy jsem s detektorem nepracoval, proto jsem dostal malé školení jak s tímto přístrojem zacházet. Snažil jsem se chodit při kraji od jednoho konce na druhý a potom o 2-3 m vedle zpět a zase 2-3 m abych nevynechal žádné místo. Na krku máte detektor, který je spojen kabelem s rámem. Vy chodíte uprostřed rámu a snažíte se ho držet  co nejníže terénu a posloucháte vrnění. Je to takové předení a čekáte na signál, který jde nahoru a zase dolů. Každý večer jsme se vraceli na chatu a já plný dojmů z rozpoznávání zvuku detektoru, překrásné krajiny a pozorování sobů jsem třeba v první den nachodil přes 25 km.

„První radost…počkat našel jsem podkovu.“

Další den ráno jsme vyrazili znovu a já pokračoval  na místě kde jsem včera skončil dál a dál. Před střídáním slyším ten krásný tón nahoru a dolů .Několikrát si to místo projdu a poslouchám, potom si místo označím praporkem a volám „Jirku.Jirko,Jirko, mám signál pojď se podívat.“ Ukázal jsem Jirkovi místo, Jirka vzal detektor, zkušeně prošel zprava potom zleva, označil střed, vypnul detektor, odhrnul borůvčí a mech, aby se dostal na zeminu morénu a našel kovovou podkovu. To nic, najdeš příště!

„Přestávám věřit, že něco najdu, chodím po místech, kde už jsem byl.“

Po několika dnech chození nabývám dojmu, že chodím po místech kde už jsem byl. Jednou odpoledne při pravidelném střídání na mě dolehla velká únava a chtěl jsem jít už domů. Jirka povídá ne, ještě budeme chodit a tak seberu zbytky sil a chodím jak mě napadne. Jak tak chodím, vidím takovou menší rovinatou loučku a říkám si, tu projdu. Po několika signálech, kde jsem našel řetězy, podkovy a různé kovové předměty slyším signál, který není tak vysoký a písklavý ale pravidelný, hlubší. Zbystřím.

„Znovu a znovu poslouchám signál,chci si být jistý, aby mi Jirka neříkal, že tam jsme kvůli meteoritům a né kvůli podkovám a zvonečkům.“

Nakonec ho tedy zavolám, a on zkušeně prochází označené místo. Napíná mě, chodí od rohu k rohu a já čekám, až najednou vykřikne „METEORIT KOCOURE“. Je 10. 8. 2015. Den, kdy jsem se před 30-ti lety oženil, jak významné datum v mém životě. Najednou jsem plný energie a dávám se do kopání. To uděláte kruh, který potom zvětšujete. Lopatkou vyhazuji načechranou morénu, která je místy velmi tvrdá, spíše ji odlupujete. Po půl metru provádíme další měření tentokrát malým detektorem. Už je jen kousek, tak 10 až 20 cm. Plný elánu kopu dál a dál a jak tak odlupuji, píchnu lopatkou a narazím na meteorit. Všichni mi gratulují a já jsem šťastný, jak malý kluk. Uděláme pár fotek a já Jirkovi povídám:

„v duchu jsem tě proklínal, protože už jsem byl unavený, ale kdyby jsme jeli na chatu, tak jsem ho nenašel a neměl bych nic.“

Večer proběhla malá oslava a hlavně vážení meteoritu. Měl 8,7 kg – pěkný kousek. Další den si trochu přispíme a jdeme až odpoledne. Já jsem spokojen, mám meteorit a každý den na něj koukám. Našel jsem meteorit, nemůžu tomu stále uvěřit. Meteorit který spadl na zemi před milionem let a jmenuje se Muonionalusta. Muonionalusta, protože spádové pole leží u stejnojmenné vesničky. Je miliony let starý a spadl z vesmíru.

Od chvíle kdy jsem našel svůj první meteorit koukám den co den k obloze a přemýšlím, je-li v tak neskutečně krásném a nekonečném prostoru život. Vyprávěl jsem Vám příběh, jak jsem našel jeden ze svých meteoritů. Jeden, první a právě ten, ze kterého jsou vyrobeny hodinky PRIM Tourbillon. Tímto bych chtěl poděkovat panu Svobodovi (Dům hodin na Karlštejně) a firmě MPM (PRIM) a hlavně bratrům Hankovým, že mi umožnili podílet se na výrobě českých hodinek s tradicí, kde ciferník je vyroben z materiálu pocházejícího z vesmíru, který je výjimečný svými WIDMANSTATTENOVÝMI obrazci jak je patrné.